V pražském kině Světozor měl ve středu večer premiéru časosběrný dokument Soukromý vesmír režisérky Heleny Třeštíkové. Tento projekt, který je jejím nejdelším, před promítáním uvedla jako "zvláštní". Dějiny rodiny Kettnerových zaznamenávala celých 37 let.

Svou kamarádku Janu začala s filmovým štábem sledovat v roce 1974. Jana tehdy čekala první dítě s manželem Petrem a právě život jejich syna Honzy je osou tohoto filmu. Před kamerou se tu narodí, vyrostou a dospějí dohromady tři děti a jejich rodiče prožijí velkou část svého života.

Hrdinové snímku z rodiny Kettnerových nevedou zdaleka tak dramatický život jako ti, kterým Třeštíková dala prostor ve svých předchozích snímcích jako Katka, René a Marcela.

"Fascinující cesta jejich životem je optimistickým a zároveň dojemným svědectvím o důležité roli rodiny, o jedinečnosti a pestrobarevnosti lidského života a neustálém hledání jeho smyslu," uvádí ke snímku distributor.

Zatímco archivní záběry připomínají uměleckou kariéru zpěváka Karla Gotta, významné okamžiky dobývání kosmu či zásadní politické proměny země, deníky rodiny Kettnerových, které si po celou dobu pečlivě vedl otec rodiny, nabízejí soukromou alternativu velkých dějin.

Z deníků, kterých je celkem 37, tedy za každý rok s dětmi jeden, po celý snímek předčítá otec Petr. Dokument, o jehož uvolněnosti svědčí i pravidelný divácký smích, se věnuje zejména osudu nejstaršího syna Honzy. Ten svým způsobem života totiž narušuje tradiční chápání žití. Jeho životní cesta za osobním štěstím, kterou si zpříjemňuje marihuanou, je poznamenána hledáním a cestováním.

S natáčením Třeštíková začala již krátce po ukončení studií na FAMU, kterou absolvovala v roce 1974. Tehdy získala od Krátkého filmu zakázku na natočení čtvrthodinového snímku na téma, jak mateřství proměňuje ženu.

"Idea byla sledovat budoucí matku, jak je těhotná, narození dítěte a asi půl roku jejího života," řekla již v prosinci při představení díla Třeštíková. Nejprve tedy vznikl patnáctiminutový snímek s názvem Zázrak, který se promítal jako předfilm v kinech. Na něj poté autorka navázala. Ke svému materiálu postupně připojila i amatérské záběry z rodinného archivu. Výsledný film je proto podle ní "zvláštním způsobem alternativní až pankáčský".

Třeštíková natočila na čtyři desítky dokumentárních filmů. Známé jsou zejména Manželské etudy, Marcela (2006), René (2008) nebo Katka (2010). Ve své tvorbě dosáhla mnoha ocenění, z nichž největším je za snímek René cena Evropské filmové akademie, kterou získala jako první český dokumentarista vůbec.

ČTK