V pražské Leica Gallery začala 25. listopadu retrospektivní výstava přední české fotografky Dagmar Hochové. Výstava, unikátní i tím, že je sestavena vesměs z dobových zvětšenin, potrvá do 8. prosince.

Výstava se soustředí na stěžejní linii tvorby Dagmar Hochové. Představený výběr připomíná, že byla žákyní Jaromíra Funkeho na Státní grafické škole v Praze a přátelila se s generací, která často rozvíjela podněty surrealismu.

Její dokumentární i portrétní fotografie i postřehy ze zákoutí ulic byly kořeněny těmito východisky i absurdním nádechem tehdejší socialistické společnosti a Prahy padesátých až osmdesátých let.

Z tvorby Dagmar Hochové jsou nejznámější fotografie dětí a starých lidí, portréty významných osobností, reakce na politické události roku 1968, pohřbů Jana Palacha nebo Jaroslava Seiferta i ze sametové revoluce v roce 1989 nebo také fotografie z cest do Ruska, Vietnamu, Francie, Itálie, Švédska a na Slovensko.

"Výstava padesáti fotografií by chtěla ukázat, že tvorbu Dagmar Hochové neformulovala jen humanistická fotožurnalistika, ale také přátelství s výtvarníky a spisovateli, česká surrealistická tradice a atmosféra tehdejší Prahy," uvádí kurátor výstavy Tomáš Pospěch.

Ten se kromě snímků na klasická témata Dagmar Hochové pokusil sledovat i nepříliš známou a dosud nevystavovanou linii její tvorby. Fotografka totiž zachycovala také místa bez lidí, která jsou přesto "zaplněna intenzivní lidskou přítomností," jak zdůrazňuje kurátor.

Podle něj nově nalezená zátiší zobrazují nejen poezii města, ale odrážejí také důležité politické události. Blízkost s myšlením Jaromíra Funkeho a dalších surrealistů se může projevovat ve sledování dětských "graffiti" na dlažbě a zdech pražských domů, propadání kouzlu Matějské pouti v době, kdy bývala ještě na dejvickém Vítězném náměstí, i hledání poetiky ve zdánlivě nevýznamných momentech běžného života.